Kalousek: Církevní restituce hranici února 1948 neprolomí

Poslanecká sněmovna by měla příští týden schvalovat církevní restituce. Jaké je rozložení sil, dá se očekávat jejich schválení?

Co vám na to můžu říct? Jsem první místopředseda TOP 09. TOP 09 má v Poslanecké sněmovně 41 poslanců. A já vám garantuji 41 hlasů pro společný vládní návrh zákona, který naplňuje programové prohlášení vlády.

Vyslovil jste se kriticky k prezidentově žádosti směřované k premiéru Nečasovi o garanci ohledně toho, že restituce neprolomí hranici 25. února 1948. Proč?

Legislativní proces je definován nějakými ústavními mechanismy a ústavu není možné definovat podle toho, jak se někomu zrovna líbí. Pokud se zákon dostane prezidentovi republiky na stůl, tak mu tu politickou garanci přináší instituce, která se jmenuje Parlament České republiky a osobní politickou odpovědnost nese každý úplně stejně, kdo pro to hlasoval. Já bych snad ještě pochopil, byť pro to není žádný nárok, kdyby chtěl pan prezident osobní dopis od každého z nás, kdo pro to bude hlasovat. Ale chtít osobní garanci od předsedů tří politických stran, když v Poslanecké sněmovně je jich mnohem víc, tomu prostě vůbec nerozumím. Předseda strany nemá více hlasů než jakýkoliv jiný poslanec jeho vlastní strany. To nedává žádný logický ani ústavní smysl.

A prolomí to, nebo neprolomí tu hranici?

Ne, jsem si naprosto jist. A pokud někdo ode mě chce, jako od někoho, kdo pro to hlasuje, tak já mu odpovídám: Ne, jsem si naprosto jist, že to neprolamuje onu hranici. A ponesu si za to svoji odpovědnost jako člen vlády a jako člen parlamentu. A já vůbec nechápu, proč prezident republiky chce nějakou zvláštní odpovědnost od tří předsedů politických stran z těch sedmi, které jsou zastoupeny ve sněmovně.

Nebude to proto, že například od komunistů nebo sociálních demokratů se nedá čekat, že by hlasovali pro ten zákon?

Ústava o schvalování zákonů mluví úplně jinak. Ústava neříká o tom, že politické strany hlasují v sevřeném šiku nebo že by hlas předsedy strany byl silnější nebo slabší než jakéhokoliv jiného poslance. Já si myslím, že na tyto pojmy si musíme dávat pozor, že je svým způsobem velmi nebezpečné říkat, že hlas předsedy politické strany v Poslanecké sněmovně má vyšší ústavní váhu než hlas kohokoliv jiného. Znovu opakuji, ten dopis pana prezidenta třem předsedům stran z těch sedmi, které jsou zastoupeny v parlamentu, nedává žádný ústavní, ani věcný, ani logický smysl. Já to jenom konstatuji, já to vůbec nekritizuji, protože každý máme právo na své slabší chvilky.

Ta podoba restitucí, jak jste ji navrhli, je poměrně hodně kritizovaná. Nemělo se o jejich podobě jednat s opozicí, aby to mělo nějaký širší konsenzus?

Já myslím, že ta usilovná snaha tenhle problém vyřešit, tady trvá dvacet let. Aspoň já jsem dvacet let u toho. Takže vím, že to trvá dvacet let a nikdy nebylo dosaženo širšího konsenzu. Nikdy. Nemyslím si, že je možné někdy v budoucnu dosáhnout konsenzu ještě širšího. Tady je důležité zdůraznit, že se nejedná o konsenzus jenom mezi politickými stranami. Tohle je především konsenzus mezi státem a církvemi. Na té jedné straně je stát jako jeden subjekt a na té druhé straně je sedmnáct subjektů, sedmnáct církví, náboženských společností včetně židovské náboženské obce, které musely udělat mnohem krvavější kompromisy mezi sebou než dělaly politické strany při uzavírání této dohody. Složitost té dohody uvnitř, mezi jednotlivými církvemi byla mnohem větší než složitost politických programů parlamentních stran. Takže my musíme respektovat, že na té druhé straně je velmi křehký kompromis sedmnácti subjektů včetně tohoto mimořádného společenského úspěchu, že těch sedmnáct subjektů se dokázalo dohodnout. To - upřímně řečeno - je od basilejských kompaktát poprvé za ta staletí.