Besser: Památky musíme chránit, ale ne za každou cenu
Rozhovor s ministrem kultury Jiřím Besserem
Není už samotný fakt, že zrovna od Václava Havla dostanete otevřený dopis, pro ministra kultury kalamita? Počítám, že stojíte o dobré vztahy s kulturní obcí, a zrovna Havel v ní má silné slovo.
Byl jsem docela překvapen, že mi Václav Havel takovýhle dopis poslal, protože když on a jeho žena ode mě potřebovali na podzim pomoci v jiné záležitosti, velice rád jsem jim vyhověl, protože oni tehdy byli v právu. Víc bych to nerozváděl. Moc jsem ten jeho otevřený dopis nepochopil. Možná to panu Havlovi někdo podstrčil.
Proč jste demolici domu na Václavském náměstí povoloval?
Ministr kultury by porušil práva vlastníka, pokud by tu demolici – jak se zjednodušeně říká – nepovolil. Je třeba zdůraznit, že rozhodnutí udělal Magistrát hlavního města Prahy, budova sice je v památkově chráněném území UNESCO, nicméně ten dům není kulturní památka, byl mnohokrát přestavován a pražský magistrát dal stavebníkovi a vlastníkovi nemovitosti nějaké podmínky, jež majitel splnil a žil v dobré víře, že může stavět. Pak zčista jasna přišlo rozhodnutí úředníka ministerstva kultury, které mohlo být z jeho pohledu věcně správné, ale v žádném případě není správné procesně. Já jsem pouze potvrdil jednomyslné rozhodnutí rozkladové komise ministerstva kultury. Ta komise má devět členů.
Vy mluvíte, jako kdybyste byl spíš úředník než politik.
Moment, tohle je přece velmi politický postup. Vy po mně chcete, abych se choval jako populista, tak se udělám hezkým a zachráním dům, který z odborného pohledu nemá sám o sobě hodnotu, po mně potopa, ale třeba za měsíc po mém odchodu se český stát dostane do problémů a já si budu mýt ruce a říkat: Jó, sice nás to teď bude stát stamiliony ušlých investic, ale já jsem zachránil barák. Já jsem rozhodl velmi politicky a velmi nepopulisticky. V žádném případě bych nechtěl, aby si někdo myslel, že nejsem schopen ochraňovat památky nebo že skáču na špek developerům. To ani náhodou. Magistrát to byl, kdo rozhodl, že vlastník dům může přestavět. Půl roku v tomto přesvědčení vlastníci žili. Teprve potom Klub za starou Prahu přišel s tím, že tam někdo dělá něco, co by neměl. A úředník na ministerstvu kultury mu vyšel vstříc nepřijatelným způsobem.
Co přesně ten úředník udělal špatně?
Vstoupil do procesu, do něhož měl buď už vstoupit dávno, nebo měl nechat to řízení otevřené a neměl ho dělat zkrácené, protože v takovém řízení se majitel nemovitosti z definice ničeho nedomůže. Je to ochrana práv vlastníka nabytá v dobré víře. Nemůže jen tak někdo si proti tomu vystoupit, když všechny ostatní instituce ve správním řízení to povolily. Ministrovi kultury přísluší potvrdit či nepotvrdit rozhodnutí rozkladové komise, a jestliže mi rozkladová komise jednohlasně doporučí postupovat takto, no tak postupuju. Došlo tu k procesní chybě a co když po takové chybě někdo půjde a bude se potom na někom chtít zahojit? Když někdo nabyl dům v dobré víře, získal povolení v dobré víře a pak mu to někdo začne zakazovat? To je velmi špatně, to nejde.
Kromě Václava Havla se proti demolici staví i úspěšná petice Klubu za starou Prahu, která dokonce premiéra Nečase žádá, ať vás odvolá. V úterý proti vám bude v Praze demonstrace.
Jestli mě premiér bude chtít odvolat za to, že jsem dbal zákonů, tak prosím, má možnost. V poslední době je nejenom vůči mé osobě, ale i vůči dalším členům vlády a proti reformám tak všechno nastavené… Lidé protestují, mají na to právo. My jsme říkali, že reformy budeme dělat, že budeme dbát na dodržování zákonů.
Co mají společného vládní reformy s demolicí na Václavském náměstí?
Protože to je pořád jedno a to samé. Dodržování zákonů, reformy v téhle zemi, to přece spolu úzce souvisí. To je pořád, vždycky uděláte něco, co se někomu nelíbí, a on proti tomu protestuje. Má na to právo, stejně jako má samozřejmě Václav Havel právo poslat mi otevřený dopis. Ať si přečte moji odpověď, jestli i potom bude protestovat, tak já už k tomu fakt víc nemůžu říct. Nevím, proč zrovna případ domu na Václaváku vzbuzuje takové emoce. Třeba to někdo rozpoutává. Třeba v tom jsou nějaké pražské skupiny, které si něco řeší mezi sebou. Já v to nebádám, já si přečetl stanovisko rozkladové komise a podepsal ho.
K čemu je památková rezervace, když se i v ní ochrana vztahuje pouze na domy, které jsou vyhlášeny za památky?
To je skutečně věc pro odborníky, kteří se zabývají urbanismem. A tím se zabývají stavební úřady. V poslední době si skutečně všichni berou ministerstvo kultury a prohlašování za kulturní památku jako berličku. V normální společnosti při jakékoliv stavbě, demolici nebo přestavbě baráku přece funguje stavební zákon a ten by stavební úřady měly dodržovat. A ty přece nejlíp vědí, jak to má být. Ale dneska je strašně moderní, že se obec rozhodne: tohle to na svém území povolím, a když se to někomu nelíbí, jde na ministerstvo kultury a žádá, aby dotyčná stavba byla honem prohlášena za kulturní památku. Já se ptám, proč už tam nebyl dávno. Proč se v posledních dvaceti letech u toho inkriminovaného domu na Václavském náměstí povolilo tolik přestaveb, proč jsou v přízemí ty příšerné obchody? To nikomu nevadí? Skutečně, dům, který si to zaslouží, ano. Dům, který není prohlášený za kulturní památku, ne. Má-li vlastníka, který s ním zákonným způsobem chce nakládat, tak proč by mu v tom měli bránit památkáři?
Třeba i proto, že centrum Prahy včetně Václavského náměstí je památka UNESCO, sám jste to zmínil.
To, že tam platí zóna UNESCO, tahle přestavba ale v žádném případě neohrozí. Jo, kdyby se to začalo dít plošně, tak je to průšvih. Ale plošně se to dít nebude, protože udělám všechno pro to, aby podobné procesní chyby už na ministerstvu kultury nevznikaly.
Nemáte obavy, že se tou přestavbou dál naruší celkový vzhled Václavského náměstí?
Ale to je především věc hlavního města Prahy a jeho občanů. Ti by si to tam měli vyřídit. To je přece samosprávný institut. Hlavní město Praha, 41 miliard rozpočtu, vlastní úřady… Samozřejmě že pokud postupují špatně, naši jim to blokují, to ale není tento případ. Víte, rozkladová komise se schází jednou za dva měsíce, řeší dvanáct čtrnáct příběhů od Českého Krumlova po Třinec, a my tady vytrhneme z kontextu jednu jedinou stavbu. Před rozkladovou komisí se za ta léta nashromáždilo 1300 případů – jakkoliv to nejsou jen památky, komise může kontrolovat veškeré správní postupy ministerstva. A já jsem pouze jednou rozkladové komisi její návrh – přidělení dotace na nějaký film v loňském roce – nepodepsal. Čili já skutečně sázím na právníky a postupuji tak, jak mi doporučují. Pravda, nemusel bych se jejich doporučením řídit, můžu zachránit dům, ale přitom ohrozím český stát a budu porušovat správní řád a právo této země. To po mně nemůže nikdo chtít, to dělat nebudu.
Měla by být památková péče přísnější, nebo ne?
Je naprosto dostatečná, jde dokonce možná nad možnosti společnosti to ufinancovat. Musí být nastavena nějaká hladina. To, co je hodno zachování, je třeba jasně definovat. Takže: ochrana památek ano, latríny na náměstích ne. Jestliže se něco technicky přežije, tak to nebudeme uvádět do původního stavu a nebudeme tam budovat původní latríny. Pokud jde o veřejné památky, myslím, že většina je spravovaná velmi dobře, ale problém je s penězi. Vnitřní dluh čili zanedbanost na hradech a zámcích České republiky se odhaduje na 59 miliard. No a najít hranici ochrany u památek v soukromých rukách je velmi těžké. Snažíme se ovšem, co to jde, případů, kdy už nelze zabránit nevratným škodám, je pár.
Jaký máte vztah k památkám obecně? Váš slavný předchůdce Pavel Tigrid například právě památkovou péči chápal jako těžiště práce ministra kultury.
Možná taky právě z éry Pavla Tigrida zůstávají na ministerstvu největší ekonomické problémy. Ale mně přece kvůli jednomu rozhodnutí nikdo nemůže vyčítat, že bych neochraňoval památky. Já se o ně maximálně staral už jako starosta Berouna, dál se o ně maximálně starám, ale jenom do té chvíle, dokud to je ještě pořád uvnitř zákona. Kdo už jiný než poslanci a ministři by měli v téhle zemi dodržovat zákony?
Pojďme k případu Diag Human. Kdo je hlavním viníkem situace, v níž musíte ze strachu z konfiskace stahovat umělecká díla z ciziny?
Já jsem někde četl stanovisko Karla Schwarzenberga, který postup Rakušanů z mezinárodněprávního hlediska považuje za divný. Já ho považuji za neslušný. Samozřejmě že jestli rakouské soudy postupují podle svých zákonů a svého nejlepšího svědomí, tak na tom asi něco bude. A já osobně si myslím, že na vině v celém příběhu je i český stát, protože nedokázal tu věc s Diag Human ukončit v rozumné době. Stejně tak je ale hrozné, že jsou tu za rukojmí brány umělecké předměty. To musím říct, že takové postupy mi přijdou přehnané. Přechází to totiž z obchodní do umělecké branže, do majetku, který má stát v uměleckých dílech. Je to zkrátka nevkusné.
Jste člen vlády České republiky. Co říkáte na jednání Jana Kalvody, který byl také členem vlády České republiky a teď se jí coby advokát Diag Human snaží konfiskovat obrazy a obstavovat majetky v zahraničí?
Já si myslím, že kdyby byl trochu slušný člověk, tak by jako bývalý vicepremiér určitě nešel proti českému státu. Možná že to je způsobené jeho povahou, když si vzpomenu, jak tehdy používal ten titul... Je vlastně doktor práv, nebo ne? Ono je nevkusné jít i proti firmě, kde jsem dřív působil. A jít proti státu, jemuž jsem dělal vicepremiéra, je ještě nevkusnější.
I ministr zahraničí Karel Schwarzenberg se nechal slyšet, že když jsme něco šlohli, budeme to muset zaplatit. Co republika Diag Human šlohla?
Nemám představu. Karla Schwarzenberga mám rád, velmi ho uznávám, ale tohle mi přijde nepřiměřené a nesprávné. Radši ta slova vůbec nebudu komentovat.
Je to váš blízký spojenec.
Je, ale ve věcech, v kterých mu nerozumím, jdu za ním a popovídám si s ním o tom. Tady jsem neměl příležitost, on odletěl do Spojených států, já jsem mezitím v Benátkách na bienále, těžko jsme spolu o tom mohli mluvit.
Kolik uměleckých děl ve vlastnictví státu je teď ohroženo?
Po rozhodnutí v Rakousku jsme nechali udělat rešerši v galeriích a muzeích pod ministerstvem kultury, jsou to díla v celkové hodnotě asi 14 milionů eur. Většinou jsou to ale reciproční zápůjčky. Navíc jsme nechali udělat kompletní audit pojistných smluv u zápůjček a až ten audit bude, musíme přemýšlet, co dál. Já jsem po rozhodnutí soudu ve Vídni osobně nečekal, že by se mohla strhnout lavina, myslel jsem si, že to bude jednotlivost, proto jsme také minulý týden díla plošně nestahovali. Ale budeme postupovat individuálně. Jinak je to plně v kompetenci ministerstva financí, to totiž našim galeriím svůj státní majetek dává do správy.
Nezdá se vám, že se různým soukromníkům podařilo udělat si z České republiky trhací kalendář? Prohraných arbitráží už byla řada.
To je bohužel pravda, ale musím říct, že to se podařilo nejenom velkým soukromým firmám. Vezměte si, kolik berou v některých státních firmách členové vedení i členové dozorčích rad a jak se potom ke státu chovají.
Další výdaj, který se před českým rozpočtem rýsuje, jsou restituce církevního majetku. Vládní komise tento týden předala církvím návrh majetkového vyrovnání. Jste s navrženým klíčem – 59 miliard v hotovosti a majetek za 75 miliard – spokojen?
Tak především musím zdůraznit, že ta částka v hotovosti je třetina toho, co kdysi navrhovala Topolánkova vláda. Podle mě to je návrh velmi rozumný a republika by měla být schopna ho i v této ekonomicky složité době zvládnout. Už je potřeba tu bolavou ránu jednou provždy vyřešit, máme to i jako prioritu v programovém prohlášení vlády. Lidé by měli vědět, že zhruba každá třetí obec je tím nevyrovnáním majetku s církvemi poškozována a že i pro ně to bude úleva.
Jak se na to církve tvářily?
Neměl jsem pocit, že by jim ten návrh přišel nereálný, nezazněla žádný námitka. Že prý si na to sednou s experty. Tak uvidíme. Ale nabídka je to velmi slušná, z pohledu státu na hraně ekonomické únosnosti a myslím, že i církve jsou si toho dobře vědomy. A obávám se, že pokud k tomu nedojde tímto způsobem, nemuselo by se narovnání s církvemi povést už vůbec.
Církve by zřejmě rády viděly ještě víc peněz za cenu míň vráceného majetku, ale ČSSD se i tohle zdá příliš. Není to skutečně další mandatorní výdaj?
Ale sociální demokracie navrhuje takové hrůzy, jako je zřízení jakéhosi fondu, z něhož by se financovaly církve i jejich památky. No tak to sorry, to je jak z dob, kdy tu politická garnitura chtěla církve ovlivňovat. To je hodně drsný návrh. Co by se stalo, kdybychom k narovnání nedošli? Musel by se odblokovat zablokovaný majetek obcí nebo státu, my bychom církvím museli platit a do pěti let by to republiku stálo mnohem víc než v tom navrhovaném řešení. A to jsou vážnější věci než jeden dům v Opletalově ulici. Sociální demokraté by se měli naučit počítat.
Jaká je atmosféra v koalici a ve vládě?
Fakt je, že když jsem přišel z komunální politiky, byl jsem zvyklý, že všem nakonec jde o konsenzus, že ten konsenzus s radnicí hledá i opozice. Ve vysoké politice je umění kompromisu naprosto popřené, nejen ze strany opozice, jistý problémy s tím máme i v koalici. Nechci si moc stěžovat, mě ta práce baví. Ale dobrý pocit skutečně vypadá jinak.
Lidové noviny, 4. 6. 2011, Rubrika: Rozhovor, str. 11