Ženy obvykle nemají tu zuřivou bojovnost, pro kterou muži zapomenou na všechno ostatní, vidí rudě a jsou schopni využít cokoli, třeba i podpásovky, aby dosáhli čehosi, v čem vidí vítězství. V tomhle bych řekla, že jsou ženy daleko racionálnější. Možná je to i tím, že politiku neberou jako tu úplně nejdůležitější věc na světě, proto dokážou zůstat nad věcí. Nedávno jsem viděla, jak se v ukrajinském parlamentu rvou poslanci. Nevím, kolik tam mají žen, ale myslím, že kdyby jich tam bylo víc, k ničemu podobnému by nedošlo. Ženy by se jednak nepraly a také by se před nimi muži za své chování víc styděli. Alespoň doufám.
* Vyvíjel se nějak postupem let váš názor na nutnost zastoupení žen v politice?
Ženy jsou ve společnosti zastoupeny více než z padesáti procent. Neexistuje tedy důvod, aby nebyly i v politice. Politika byla dlouho doménou mužů a vůči ženám zde stále existuje řada předsudků. A nejsou jen ze stany mužů. Stejně tak k nim přistupovaly mnohé ženy, které přejímaly pohled mužů na svoji roli ve společnosti. Po roce 1989 se ženy postupně začaly víc zapojovat do řízení firem, vstupovat do byznysu a do politiky.
* Kdy jste v politice nejvíc pocítila, že mnozí pánové mají tendenci své kolegyně podceňovat?
Když jsem přicházela na ministerstvo obrany, ozývala se spousta hlasů, že nejsem odbornice na obranu, a proto tam nemám co dělat. Zajímavé je, že řada předchozích ministrů se problematikou obrany nebo armády před nástupem na tento resort nezabývala, a nikomu to nepřišlo divné. Byli to muži - a u nich se tahle odbornost předpokládá tak nějak sama od sebe. Přitom mnozí z nich ani nikdy nebyli na vojně, což mimochodem stejně žádná kvalifikace k řízení ministerstva není. Když tam ale přijde žena, je snadné ji veřejně ostouzet, podcenit, předem odepsat a pak už si jen nacházet záminky k tvrzením jako: „Vidíte, já to říkal..." Problém ovšem není v tom, že by to takhle vnímali a říkali jen politici. To je obecný pohled, který slyšíte i z médií od novinářů a od veřejnosti vůbec. Celé je to založeno na předsudku, že obrana patří mužům.
* Jsou témata, na kterých se ženy napříč politickým spektrem spíše shodnou, nebo je to více otázka toho, jakou stranu která žena zastupuje?
Mnohem více záleží na tom, jakou stranu zastupujete nebo do kterého myšlenkového proudu v politice patříte. Být žena, to není politický názor. V tom se, myslím, feministky velmi mýlí. Ženy přece mohou smýšlet levicově, pravicově, liberálně i konzervativně. Mně dokonce názory, že by všechny ženy v politice měly mít stejné postoje, připadají vůči nim urážlivé a ponižující. Copak jsme nějaká menšina, která chodí do politiky proto, aby tam bojovala za své sociální dávky? Přínos žen v politice nevidím v tom, že tam bojují za ženy, ale v tom, že do politiky - ať už pravicové, nebo levicové - přinášejí specificky ženský způsob myšlení i řešení problémů. Politika je tak bohatší, než když v ní dominoval jen mužský hlas a jejich způsob uvažování.
* Jste členkou nové strany TOP 09, za kterou kandidujete v jižních Čechách. Ta ve 4. ročníku soutěže Strana otevřená ženám, vyhlašované Fórem 50 %, skončila až na pátém místě. V soutěži byl hodnocen počet žen na kandidátkách či existence kvót. Jaký je postoj vaší strany k rovným příležitostem?
Požadavek na rovnost příležitostí bývá v naší společnosti velmi často zaměňován za požadavek na rovné výsledky. Řekla bych, že i tahle soutěž je toho klasickou ukázkou. Říkáte, že byl hodnocen počet žen na kandidátkách, existence kvót atd. Z toho je zřejmé, že se nehodnotily příležitosti, ale výsledky. Jsem přesvědčena, že TOP 09 dává ženám příležitost, a to nejen na kandidátkách, ale i při formulaci své politiky či programu a tak dále. TOP 09 má tři lídryně a třetinu žen ve výkonném výboru. Bez kvót je to výborný výsledek, a to ta soutěž vůbec nezohlednila. Neříkám, že výsledky nejsou důležité, ale stejně podstatné je, jak jste se k nim dopracovala.
