Růžička: Nenechte se zmást, ve školách přituhuje

Venku se i přes poslední záchvěv zimy blíží předjaří, slunce střídá bláto, ale na středních školách přituhuje. S koncem 1. pololetí se blíží přijímací zkoušky a uchazeči o studium mají přes měsíc, aby podali přihlášku. A střední školy pak mají přes rok, aby se smířily s myšlenkou, že za ně bude příště přijímací zkoušky připravovat Cermat. 

Od příštího školního roku totiž budou mít všechny školy povinnost zapojit se do systému jednotných přijímacích zkoušek. 
Nic proti Cermatu, ale jednotné přijímací zkoušky jsou v současném pojetí jeden velký nesmysl. Nepřinesou nic uchazečům ani školám. Jsou neadekvátní reakcí posledních ministrů školství na katastrofální výsledky maturit a nízkou úroveň některých středních škol. Nic z těchto opravdových problémů ale nevyřeší. Stát i nadále bude utrácet nesmyslné peníze za obory, o něž nikdo nestojí, školy se kvůli naplnění budou dál podbízet a výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. 

Vedle toho, že jednotné přijímačky řeší neadekvátně závažné problémy spojené s kvalitou studia, tento přístup ukazuje i na větší maléry, které jsou pro současnou koncepci školství příznačné. Ministerstvo již delší dobu pomalu, ale neochvějně oklešťuje pravomoci ředitelů a autonomii škol. 

Nedávno se díky lobbování odborářů, liknavosti ministerstva a zištným zájmům pedagogických fakult naplnil záměr ponechat ve školách ne dobré učitele, ale jen ty se správným papírem. Nemáme tolik skvělých kantorů, abychom je ze škol vyháněli nebo je posílali při náročném zaměstnání o víkendech studovat. Posílali je ze škol pryč bez ohledu na kvalitu práce, přání žáků, rodičů a názor ředitelů. Názor ředitelů po úpravě příslušného zákona neplatí ani v případě uzavírání smluv. Novela zákona o pedagogických pracovnících jim totiž přikazuje uzavřít pracovní smlouvu s učitelem minimálně na 12 měsíců. Bez ohledu na školní rok, kvalitu jeho práce i podstatu zákoníku práce. 

Jenže současná školská politika neomezuje jen ředitele. Míří i proti žákům. Kde se v jejích strůjcích bere odvaha vycházet vstříc zaměstnavatelům, podporovat jimi vybrané obory a na rozdíl od většiny vyspělých zemí světa potlačovat všeobecné vzdělávání, které zajistí dospívajícím dostatek dovedností pro život i práci hluboko v 21. století? 

A co opatření nadiktované rodičům v podobě povinnosti dávat děti do mateřské školy před nástupem do základní školy. Kde bere stát odvahu každé rodině nařizovat, co má dělat? Ano, rozumíte správně. Nejde jen o přijímačky na střední školy. Ty jsou jen jednou z podob školské politiky a snahy centralizovat, ubírat na autonomii a ve své podstatě i svobodě jedince a jeho zodpovědnosti ve svobodném státu. Netýká se to jen školství. Jen bychom si měli uvědomit, že tam to nadělá škody na desítky let dopředu. A marastu je lepší se vyhnout včas. Nejen v předjaří.